Chladím dům sluníčkem: když je nejvíc horko, mám nejvíc proudu

Máme doma jednu z těch šťastných shod, na které se dá postavit celá automatizace. V létě, kdy je venku úplné peklo a asfalt se skoro leje, svítí sluníčko nejsilněji. A přesně tehdy mi z fotovoltaiky teče nejvíc přebytku. Energie, kterou bych jinak za pár haléřů poslal do sítě, je zrovna v moment, kdy potřebuju dům zchladit. Kdyby to naplánoval člověk, řekli byste, že se snažil. Ono to tak ale prostě vyšlo a bylo by hloupé toho nevyužít.

Tak jsem si řekl: co kdyby si dům z toho sluníčka udělal zásobu chladu na večer? Přes den, když přebytek jede naplno, tepelko odvede teplo ven a dům se hezky předchladí. A večer, když panely usnou a lidi se vrátí domů, je uvnitř příjemně, aniž bych sáhl do sítě. Beton, zdi a nábytek fungují jako obří baterka na chlad. Nenabíjím kilowatthodiny, nabíjím stupně.

Jak to mám postavené

Srdcem je jednoduchý přepínač, který říká, jestli se zrovna smí chladit z přebytku:

Ten input_boolean je takový vypínač zdravého rozumu. Když je zapnutý, znamená to "teď máme energie dost a je horko, tak chlaď". Když zhasne, tepelko se do chlazení nepustí, i kdyby ho o to prosila termostatická víla. Nechci totiž chladit ze sítě. To už bych rovnou mohl topit stovkovkami v krbu. Smysl celé věci je, že chlad platí sluníčko, ne já.

Tepelné čerpadlo, respektive klimatizace v režimu chlazení, se rozjede jenom tehdy, když jsou splněné dvě podmínky naráz. Za prvé přebývá dost proudu z panelů. Za druhé je venku opravdu horko, takže má vůbec smysl něco chladit. Když jedna z těch dvou věcí neplatí, systém drží ruce v kapsách.

Dynamický cíl: tady se to teprve rozjede

Nejchytřejší kus je, že cílová teplota chlazení není napevno. Kdyby byla, choval by se dům jako tvrdohlavý dědek: "buď přesně 23, nebo nic". Já to mám jinak. Cíl se dynamicky posouvá podle toho, kolik zrovna přebývá a jak je venku vedro.

Když panely chrlí přebytek jako o život a venku je čtyřicet ve stínu, automatika tepelko_dynamicky_cool_target sjede cílovou teplotu níž. Dům do sebe nasaje víc chladu, dokud je zadarmo. Když přebytek slábne, třeba přijde mrak nebo se den chýlí ke konci, cíl se zase zvedne a tepelko přibrzdí. Nikdy nechladím "na sílu" ze sítě, jenom si beru to, co by stejně přeteklo.

Krása je v tom, že to není žádné binární "topím / netopím". Je to plynulé. Systém pořád tak trochu vaří vodu z toho, kolik má energie a jak moc je horko, a podle toho rozhoduje, jak hluboko se má jít. Dům si tak dělá zásobu chladu úměrně tomu, kolik sluníčka zrovna dostal.

Jak to vypadá v konfiguráku

Ať to není jen mlha, tady je zjednodušený princip té spouštěcí podmínky. Reálně to mám rozkouskované na víc automatik, ale logika je tahle:

trigger:
  - platform: numeric_state
    entity_id: sensor.fve_prebytek
    above: prah_prebytku
condition:
  - condition: numeric_state
    entity_id: sensor.venkovni_teplota
    above: 25
action:
  - service: input_boolean.turn_on
    target:
      entity_id: input_boolean.klima_pv_chlazeni_aktivni
  # a dál se dopočítá cool target: cim vic prebytek, tim niz cil

Slovy: když přebytek vyleze nad práh a zároveň je venku pořádné horko, zapni chlazení z přebytku. A čím víc toho z panelů teče, tím níž se posune cílová teplota. Jednoduché pravidlo, které dělá přesně to, co bych dělal ručně, kdybych celý den seděl u displeje a čučel na graf výroby. Což teda nechci, od toho mám Home Assistant.

A výsledek?

Přijdeš večer domů, venku se pořád tetelí vzduch nad silnicí, a uvnitř je příjemně, jako by tam celý den někdo topil chladem. Protože přesně to se stalo. Sluníčko zaplatilo, beton uskladnil, my si užíváme. A na faktuře za elektřinu se to skoro nepozná.

Tenhle díl je jen jedna noha celého letního chlazení. Tou druhou je noční free-cooling přes rekuperaci, kdy do domu ládujeme studený noční vzduch zadarmo. O tom ale zas jindy. Zatím si užívám ten dobrý pocit, že mi dům pracuje sám a hlavně za cizí. Za sluníčkovo.