Nuki a "kdo je doma": dům, co pozná, kdy jsem přišel

Kolikrát jsem stál před domem, šacoval kapsy a hledal klíče. A ještě horší je ta věta, co mě pronásledovala v půlce cesty do práce: "Zamkl jsem vůbec?" Otočit auto, nebo to risknout? Znáš to. Přesně tohle byl moment, kdy jsem si řekl, že vchodové dveře musí zchytřet.

Dneska ti povím, jak u nás doma funguje chytrý zámek Nuki a jak jsem ho propojil s detekcí přítomnosti, kterou považuju za srdce celé domácnosti. Tedy s tím, že dům ví, kdo je zrovna doma a kdo ne.

Nuki plus "kdo je doma"

Sám o sobě je chytrý zámek fajn hračka. Odemknu z telefonu, zamknu z gauče, zkontroluju stav, když ležím v posteli a hlodá ve mně ta klasická otázka. Jenže největší kouzlo přijde, až když zámek propojíš s přítomností.

Přítomnost u nás poznávám podle telefonů. Když je můj mobil doma, jsem doma já. Když zmizí ze sítě a odjede pryč, dům ví, že jsem odešel. Stejně tak manželka, stejně tak zbytek rodiny. Home Assistant si z toho poskládá jednoduchou, ale zásadní informaci: kdo je uvnitř a jestli je vůbec někdo doma.

A teď to spojení. Zámek umí zamknout a odemknout. Přítomnost umí říct kdy. Dohromady vznikne dům, který nečeká na povel, ale reaguje sám.

Scény příchodu a odchodu

Rozdělil jsem si to na dva velké okamžiky dne.

Přišli jsme domů. Dům pozná, že se někdo vrátil, a nastaví příjemný režim. Naskočí světla tak, aby člověk nešmátral ve tmě po vypínači, zvlášť když nese tašky s nákupem. Prostě se otevřou dveře a dům tě přivítá.

Odešli všichni. Tohle je ta část, kterou miluju nejvíc. Ve chvíli, kdy opustí dům poslední člověk, se spustí odchodová scéna. Zhasnou světla, sníží se topení, dům se zabezpečí a Nuki zamkne. Konec šacování kapes, konec otáčení auta v půlce cesty. O nic z toho se nemusím starat, protože se to stane samo.

Kde jsem se sekl: dům mi zamkl, když jsem seděl u grilu

Tady musím zabrzdit, protože právě tohle je místo, kde se dá pěkně naletět. Detekce přítomnosti není kouzlo, je to jen odhad podle signálů. A odhad se občas splete.

Klasická past: sedím na zahradě u grilu, telefon se na chvíli odhlásí ze sítě nebo se přepne na jinou buňku, a dům si řekne "aha, odešel poslední, zamykám". A ty stojíš u dřevěného stolu s pivem a dům se ti za zády zabezpečí. Nepříjemné.

Proto nespoléhám na jediný signál. Kombinuju jich víc, aby dům rozhodoval jistěji a nezamykal ve chvíli, kdy jsem jen kousek za dveřmi. Radši ať je systém trochu opatrnější a chvíli počká, než aby udělal ukvapený závěr. U zabezpečení a zamykání dveří platí dvakrát, že falešný poplach otravuje víc než pomalejší reakce.

Jak to vypadá v praxi

Srdce odchodové logiky je jednoduché. Když poslední osoba opustí zónu domova, dům zamkne Nuki a přepne se do režimu pryč.

alias: Odchod - zamkni Nuki a rezim pryc
trigger:
  - platform: zone
    entity_id: person.tata
    zone: zone.home
    event: leave
condition:
  - condition: state
    entity_id: zone.home
    state: "0"
action:
  - service: lock.lock
    target:
      entity_id: lock.nuki_vchod
  - service: scene.turn_on
    target:
      entity_id: scene.rezim_pryc

Podmínka, že v zóně domova není nikdo, je tam schválně. Odchod jednoho člověka ještě nic neznamená, pořád může být někdo doma. Teprve když je dům opravdu prázdný, má smysl zhasnout, stáhnout topení a zamknout.

Na co si dát pozor

Než se do toho pustíš, tři věci z mojí zkušenosti. Za prvé, řeš spolehlivost přítomnosti dřív než scény. Špatná přítomnost udělá ze skvělé automatizace nervák. Za druhé, dej si zálohu pro případ, že internet nebo Home Assistant zlobí. Zámek musí jít vždycky ovládat i ručně klíčem nebo přímo na dveřích. Chytré neznamená bezmocné, když vypadne wi-fi. A za třetí, zapoj do toho rodinu. Když dům začne sám zamykat a zhasínat, ať to nikoho nevyleká.

U nás to jede a nedal bych to z ruky. Dům, který sám ví, kdo přišel a kdo odešel, a podle toho se postará o světla, topení i zámek, je přesně ten druh pomoci, kvůli které mě celé to domácí kutění baví. Příště se mrknem na to, jak přítomnost hlídat víc signály, ať se dům opravdu nesplete.