Světla, která si o vypínač neřeknou

Vypínač je zvláštní vynález. Celý život nás učil, že když chci světlo, musím dojít ke zdi, nahmatat to správné tlačítko a cvaknout. A když odcházím, mám cvaknout zpátky - což polovina lidí v domě stejně neudělá. U nás doma jsem to obrátil. Většina světel se dneska řídí sama, podle pohybu, času a kontextu, nebo je pustím bezdrátovým tlačítkem tam, kde ho zrovna mám po ruce. Klasický vypínač na zdi zůstal, ale bere se jako nouzovka. Když vypadne server nebo si s tím chci hrát ručně.

Nedošel jsem k tomu z lenosti, i když ta pomohla. Došel jsem k tomu, protože vypínač řeší špatný problém. Neřeší, jestli má být rozsvíceno. Řeší jenom, kdo a kdy zmáčkne to tlačítko. A to je práce, kterou dům může odvést sám.

Když světlo ví, kdy má svítit

Základ je jednoduchý. Do místností, kde má smysl reagovat na pohyb, jsem dal automatiky. Koupelna, toaleta, spíž, ložnice, šatna a světlo nad jídelním stolem. Vejdu, rozsvítí se. Odejdu, po chvíli zhasne. Nikdo neřeší vypínač, nikdo nenechává svítit ve spíži přes noc.

To ale není celé. Rozsvítit „naplno" je snadné, jenže o půlnoci na toaletě nechcete stropní reflektor do očí. Proto světla nekoukají jen na pohyb, ale i na denní dobu. Ve dne jedou normálně, v noci decentně a slabě, aby člověk viděl na cestu a přitom se úplně neprobral.

# pohyb v místnosti -> světlo podle denní doby
alias: Koupelna - světlo dle pohybu
trigger:
  - platform: state
    entity_id: binary_sensor.koupelna_pohyb
    to: "on"
action:
  - choose:
      - conditions: "{{ now().hour >= 6 and now().hour < 22 }}"
        sequence:
          - service: light.turn_on
            target: { entity_id: light.koupelna }
            data: { brightness_pct: 100 }
    default:
      - service: light.turn_on
        target: { entity_id: light.koupelna }
        data: { brightness_pct: 15 }

Nejhezčí na tom je, že to člověk přestane vnímat. Dobrá automatizace je ta, které si nevšimnete. Prostě jdete životem a světlo je tam, kde ho čekáte.

Bezdrátová tlačítka tam, kde chci ruku

Ne všechno se ale dá nechat na pohybu. Někdy chci rozhodnout sám. Sednu si s knížkou a chci tlumené světlo, ne plný výkon. Nebo večer v obýváku chci scénu, na kterou žádné čidlo nepřijde. Na tohle mám bezdrátová tlačítka Aqara, napojená přes ZHA.

Kouzlo je v tom, že to jsou opravdu bezdrátová tlačítka. Žádné sekání do zdi, žádné tahání kabelů. Přilepím ho tam, kde ho chci mít, a když se mi za měsíc rozležím, že by bylo lepší o metr vedle, tak ho odlepím a přendám. Vypínač na zdi tohle nikdy neuměl.

A jedno tlačítko umí víc než jednu věc. Rozlišuje klik, dvojklik a podržení. Takže z jednoho placatého čtverečku dostanu tři různé akce.

klik | hlavní světlo v místnosti
dvojklik | tlumená večerní scéna
podržení | zhasnout celé patro

Filozofie je pořád stejná: světlo má vědět, kdy svítit. Tlačítko je pro chvíle, kdy chci rozhodnout jinak než dům. A vypínač na zdi je až poslední záloha, když nic z toho nefunguje.

Do toho zapadá i drobnost, která dělá radost každý den. LED pásek pod kuchyňskou linkou. Ten nemá vlastní automatiku ani tlačítko. Prostě se rozsvítí a zhasne podle ostatních světel v kuchyni. Rozsvítím kuchyň, naskočí i pásek pod linkou. Zhasnu, zhasne s tím. Nikdo ho neřeší zvlášť, a přitom je to světlo, u kterého se nejvíc vaří a krájí.

I partnerka to bere

Tady bych se normálně bál. Chytrá domácnost má pověst věci, kterou zbožňuje jeden člověk v domě a zbytek rodiny trpí. Jenže tohle je paradoxně ta část, kterou vzali všichni bez řečí. Protože po nich nic nechce.

Nemusíš si pamatovat, který vypínač je který. Nemusíš po sobě zhasínat. Vejdeš do koupelny a je vidět. Odejdeš a zhasne to samo. Děti nedosáhnou na vypínač? Nevadí, čidlo je nezajímá, jak jsou vysoké. Jediné, co jsem slyšel, bylo: „a proč to takhle není všude?"

To je pro mě ten správný test. Ne že to funguje mně, ale že to funguje i lidem, kteří o Home Assistantu nechtějí slyšet ani slovo. Vypínač u nás zůstal na zdi. Jen už ho skoro nikdo nemačká.