5 věcí, u kterých jsem čekal, že je zamiluju - a po měsíci vypnul

Když jsem rozjížděl chytrou domácnost, měl jsem v hlavě jasnou představu: dům, který myslí za mě. Každý senzor napojený, každá scéna vyladěná, každá událost oznámená. Tak jsem to postavil. A pak jsem měsíc žil v domě, který na mě neustále mluvil, blikal a hlásil se o slovo jako batole, co se učí "tati, koukej".

Tady je pět automatizací, do kterých jsem se zamiloval při stavbě - a se studem vypínal při užívání. Ne proto, že by nefungovaly. Ale proto, že fungovaly až moc.

140+ | notifikací za den dřív
~8 | notifikací za den teď
míň | a klidnější dům

1. Push notifikace úplně na všechno

První týden to byla pýcha. Otevřely se dveře - ping. Aqara senzor na okně zaznamenal pohyb - ping. Frigate rozpoznal osobu na příjezdovce (mě, jak jdu pro poštu) - ping. Do večera jsem měl na telefonu 140 upozornění a instinktivně jsem je začal odklikávat bez čtení.

A to je ten problém. Ve chvíli, kdy notifikace ignoruješ, přestane fungovat i ta jediná důležitá - třeba že v garáži teče voda. Nechal jsem si push jen pro věci, kde reálně musím vstát z gauče. Zbytek jde do logu, kam se podívám, když chci. Dům nemá být skupinový chat.

2. Hlasové oznamování každé maličkosti

Napojil jsem hlasové oznámení na reproduktory a rozjel to naplno. "Prádelna: pračka dokončila program." "Venkovní teplota klesla pod deset stupňů." Zněl jsem si jako kapitán vesmírné lodi.

Realita: manželka se lekala, když dům promluvil během večerní pohádky, a děti napodobovaly robotický hlas u snídaně. Hlas je totiž nejvíc rušivá forma oznámení - nedá se ignorovat, přeruší hovor a slyší ho všichni v místnosti. Nechal jsem hlas jen na dvě věci: ráno budíček s počasím a varování, když někdo nechá otevřená vrata a spustí se déšť. Všechno ostatní tiše svítí na displeji.

3. Přeadaptivní osvětlení, kterému nikdo nerozuměl

Hue scény, co se měnily podle denní doby, polohy slunce a toho, jestli je někdo doma. Na papíře nádhera. V praxi vešla manželka do kuchyně, rozsvítila "na 40 procent do teplé", protože si dělala čaj, a já jí to za tři minuty přepsal na "večerní ambient", protože zapadalo slunce.

Chytrá scéna, kterou musí obyvatel přechytračit vypínačem, není chytrá. Je to hádka se zdí.

Zjednodušil jsem to na tři stavy: den, večer, noc. Vypínač na stěně vždycky vyhraje a scéna se drží zpátky. Míň krásné grafy, míň nadávání.

4. Automatika, co bojovala s ruční obsluhou

Tohle byla nejhorší kategorie. Pohybové čidlo zhaslo světlo, když jsem u stolu seděl moc klidně nad počítačem. Shelly automaticky vyplo zásuvku, kterou jsem chtěl mít zapnutou. Ventilace přes AirGENIO si sama přepínala režim, který jsem před chvílí ručně nastavil, protože "algoritmus věděl líp".

Nevěděl. Když člověk sáhne na ovládání ručně, je to nejsilnější signál, jaký může dát - a automatika ho musí respektovat. Přidal jsem všude "manuální override": když zasáhnu rukou, automatizace se na pár hodin stáhne. Přestal jsem se s vlastním domem přetahovat.

5. Automatizace jen proto, že to jde

Zavlažování přes Hydrawise, které jsem chtěl řídit hyperchytře podle sedmi proměnných. Nuki, co odemykalo podle geofencingu, GPS a fáze měsíce. SwitchBot, co mačkal tlačítko, které jsem stejně mačkal cestou kolem.

Většina z toho řešila problém, který jsem neměl. Zavlažování dnes běží podle jednoduchého plánu plus čidla vlhkosti - a je spolehlivější než můj "chytrý" model. Nuki odemyká, když zazvoním klíčenkou, ne když si to GPS vymyslí u sousedů. Ne všechno, co jde zautomatizovat, se automatizovat má.

Test, jestli automatizaci nechat: kdyby zítra zmizela, všiml by si toho někdo z rodiny? Když ne, dělá jen hluk.

Nejlepší automatizace je ta, které si nikdo nevšimne. Nemluví, nebliká, nepíše. Prostě se stane a rodina si myslí, že to tak v domě bylo vždycky. Rok jsem přidával funkce, abych dokázal, kolik toho dům umí. Teď je mám a chlubím se tím, kolik jsem toho vypnul.

Chytrý dům není ten, co dělá nejvíc věcí. Je to ten, na který nemyslíš.