5 věcí, které jsem zautomatizoval zbytečně (nedělej to po mně)

Home Assistant je nebezpečně mocná hračka. Když ti jednou dojde, že dokážeš zautomatizovat úplně cokoli, začneš automatizovat úplně všechno. A to je přesně ta chyba.

Já jsem si tím prošel. Napsal jsem desítky automatizací, na které jsem byl pyšný přesně dva dny, a pak už je jen tiše vypínal, protože buď nefungovaly tak, jak mají, nebo jsem zjistil, že ručně to zvládnu rychleji a bez nervů. Manželka mi to shrnula líp než jakýkoli dashboard: "Nešlo by prostě zmáčknout vypínač?"

Tady je pět nejhloupějších. Neber to jako návod, co dělat. Ber to jako seznam, čemu se vyhnout.

1. Rozsvícení jedné lampičky hlasem

Klasika začátečníka. Koupíš chytrou zásuvku, dáš do ní stolní lampičku a nastavíš scénu "rozsviť pracovnu". Výsledek: řekneš povel, počkáš, až tě asistent pochopí, pak ještě chvíli, než sepne relé, a lampička se rozsvítí za tři vteřiny. Fyzický vypínač na kabelu to zvládne za nula celá nula.

Jednu lampičku, kterou zapínáš, když si k ní sedáš, nikdy nezautomatizuješ líp než prstem.

2. Notifikace na každé ťuknutí senzoru

V nadšení, že mám konečně data, jsem si poslal notifikaci úplně na všechno. Otevřely se dveře od lednice. Zapnula se myčka. Teplota v obýváku klesla o půl stupně. Vlhkost v koupelně stoupla po sprše (kdo by to čekal).

Za týden jsem měl telefon tak zahlcený, že jsem přestal notifikace číst úplně, včetně těch, na kterých fakt záleželo, jako je detektor úniku vody.

Dneska mi telefon píše jen věci, u kterých musím vstát a něco udělat. Zbytek si tiše zapíše do historie, kam se podívám, když chci.

3. "Chytré" ovládání rolety, kterou stejně tahám ráno já

Postavil jsem automatiku, co ráno podle východu slunce, azimutu a intenzity osvětlení plánuje otevírání rolet. Krásná tabulka, krásný graf. Jenže já vstávám dřív než ta roleta, protože mě budí děti, ne slunce. Takže jsem ji každé ráno vytáhl sám dřív, než se stroj vůbec rozhodl.

Automatika řešila problém, který jsem neměl. Roletu ráno vytáhnu při cestě pro kafe, je to půl vteřiny a nemusím nad tím dumat.

4. Scéna "film", kterou nikdo nikdy nepustil

Tohle je moje srdcová bolest. Nastavil jsem dokonalou scénu na sledování filmu: ztlumit světla na 15 %, teplý odstín, vypnout hlavní lustr, roletu dolů. Otestoval jsem to asi šestkrát. Fungovalo to nádherně.

A pak jsem ji za celý rok nepustil ani jednou. Protože ve chvíli, kdy si konečně sednu k filmu, nechci hledat v telefonu scénu. Prostě zhasnu velké světlo a jedu. Scéna existovala pro dokonalou verzi mě, který večer neexistuje.

5. Automatické zhasínání v koupelně po přesně nastaveném čase

Pohybové čidlo, které zhasne světlo, když nikdo není v místnosti, to je super nápad. Já to ale přešperkoval časovačem na míru: dvě minuty, pak zhasnout. Zněl rozumně. Jenže dvě minuty jsou málo, když si někdo čistí zuby a nehýbe se, a moc, když jen proběhneš. Skončil jsem ve tmě s kartáčkem v puse, mávaje rukama na čidlo jako pošuk.

Problém nebyl v myšlence, ale v tom, že jsem doladil parametr, který jsem nikdy neměl dolaďovat ručně. Vrátil jsem se k základnímu chování a je klid.

Co dělat místo toho

Poučení není "neautomatizuj". Poučení je automatizovat jen to, co splňuje obě podmínky zároveň: opakuje se to a otravuje tě to. Když chybí jedno z toho, necháš to na ruce.

Ranní roleta se sice opakuje, ale neotravuje. Vytáhnu ji mimochodem. Detektor úniku vody se neopakuje skoro nikdy, ale kdyby se ozval, je to přesně ten případ, kdy chci hlasitou notifikaci. To je ta věc, kterou automatizovat chceš.

Nový mustr, který teď používám, než něco postavím: zeptám se, kolikrát tu činnost udělám za týden a jestli mě přitom v duchu proklínám. Když je odpověď "málokdy" nebo "je mi to fuk", zavřu editor a jdu si radši hrát s dětma. Nejlepší automatizace je občas ta, kterou nenapíšeš.